Leden 2013

Endomondo je první supr chlap v mém životě :D

31. ledna 2013 v 18:32 | Ivy |  Píši
Dneska jsem vyzkoušela novou app Endomondo. Vřele doporučuji. Je free. Změří vám za jak dlouho a kolik jste uběhli, kolik jste spálily, rychlost, tempo, a taky se zpětně můžete juknout kolik vám tral jaký kilometr :) (+ spouusta dalšího ;)). Prostě úžasná aplikace. Miluji svého androida.
Dnešní běh 31.1.:
vzdálenost: 5,23 km,
čas: 47 min.,
spáleno - 471kcal,
průměrně km za 7 min.
1.km 15:12
2.km 7:29
3.km 7:49
4.km 7:40
5.km 7:19
+ menší posilka :)

Ten první km je teda ostuda. Ale vím, že pro mě je nejhorší se rozeběhnout... Už se budu jenom zlepšovat :)
Chtěla jsem začít trénovat na půlmaraton, ale ten omezili na věk nad 18 (což mě v tu dobu nebude), takže poběžím 10km. Chtěla bych to zaběhnout do hodinu a půl. Challenge accepted :).

Hory

30. ledna 2013 v 21:19 | Ivy
Hory byly žůžolabůžo. Nedokážu pochopit jak se mi tam mohlo původně tak trochu nechtít.
Až teď jsme si uvědomila jakej jsem asi ve svých desti letech na zimním soustředění byla parchant. Když jsme dostaly do rukou to horší družstvo, kde byly holky převážně nemehla, obtloustlý, líný, odevzdaný, ufňukaný uvědomila jsem si, že něco podobného jsem byla já. Když jsme se o tom bavila pak s tréňovou řekl, že já jsem byla slabý odvárek... :).
Ano, čtete nazývám ho tréňou. Je to prostě člověk, kterýho i když mi dostával z hubnutí, nadělal mi problémů, psychicky mě rozkopal, překopal a pak mi pomalu vracel to dobro, který jsem já odstranila a nahradila hubnutím, mám ráda. Ten odstup, který jsem si vytvořila, udržovala a nechtěla zbořit byl zbytečný.
Běžkovalo se (jednou jsme na odpoledním tréninku za 3 hodiny uběhli 21km), bavili jsme se, smáli jsme se, užívali si, jedli, pily, hrály macháčka (o úkolu, které většinou zněly: vyměň si 3 součásti oblečení se svým sousedem po pravici atd... :D - a ano došlo i na spodní prádlo), no... a teď jsem doma.
Zase zapadnout do školního režimu. Já tedy k tomu ještě přidám běhání a cvičení Jill a jde se na to.
Chystám článek - nějaké shrnutí, cíle a opatření v mém novém odhodlání jít do toho zas a znovu :)
Stahla jsme si novou app Endomondo, který mi bude počítat kolik jsme uběhla, za jak dlouho atd... už se těším až ho zítra půjdu vyzkoušet :)
Zítra pro výzo - jaký vás čeká? Musím se pochválit - mě čeká vyznamenání :))

Chci se změnit...

24. ledna 2013 v 16:29 | Ivy
Nejsem psychicky zdravý člověk. Ví to o mě mé okolí. Já tomu taky pomalu začínám věřit.

Minulý pátek jsem byla kamarádku podpořit na maturáku. Takový můj debut. Šla jsem v šatech, na podpadcích, učesaná, namalováná.... do společnosti. Potkala jsem tam spoustu lidí, které znám, ale oni mě nepoznávaly. Někteří se nade mnou zastavily chvilku museli přemýšlet a pak už jim seplo. Lidi, které jsem kdysi neměla ráda, protože jejich pokrytecký pohled na kila navíc mě štval mě teď sami od sebe zdravili. Byl to krásný večer.
Jedna maturantka - hubená, dokonalá postava, krásné šaty. To mě uchvátilo nejvíc. Vzdychla jsem s nad tím. Jo takhle krásná bych na svém maturáku taky chtěla být. Bohužel řekla jsem to moc nahlas. A seběhli se na mě. Že to jak vypadá ta holka už je nezdravé, nemá žádná prsa, je kost a kůže... Je to dost možné vidět i takhle. Ale tam kde já vidím dokonalost ostatní vidí nemoc.
Jsem na cestě svému udravení? Možná. Váhu jsem schovala a už jsem jí asi 3 týdny neviděla. Kamarádím jen s metrem. Váhu vezmu v úvahu až si budu jistá sama sebou. Cvičím 30 day shred (už je 3 dny a jsem u konce) a citím se silnější než kdy předtím. Nabrala jsem svalové hmoty opravdu hodně viditelně. Ale nemám prostě odvahu na tu váhu vlést. Taky s jídlem to jaksi nezvldám. Je to podstatně lepší, ale jsou dny kdy nejím téměř nic (tan hlas v hlavě mi to našeptává dost vehementně) a pak jsou dny kdy se přejím (teď už to jakž-takž zvládám byly časi kdy jsem toho snědla za hodinu, co jiný za celý den). Pomalu ale jistě se chci dost k tomu zdravému modelu stravování, který jsem vedla o prázdninách. Bez počítání kalorií, protože když si to tak uvědomuji, jakmile jsem si pořídila kuchyňskou váhu začala jsem si kalorie ubírat i přesto, že jsem si předepsala váhu jídla, při samotné přípravě jsem kousek odtamtud a odjinud odendala - popsala bych to jako automatický mechanismus. I teď se mi to stává. Když si vážím ovesné vločky - místo denní dávku, kterou jsme si stanovila na 30g si dám jen 25 nebo i 20g.
1. ledna jsem šla do nového roku s tím, že budu jíst co nejméňe. Vydrželo mi to 7 dní. Po čtvrtém dni se mi u snídaně nehorázně klepaly ruce, ani to mě nepřinutilo přestat. Sedm dní jsme jedla max. 500 kcal denně a to jsem většinou přes den spálila. Pak si toho všiml táta a hned do mě nabagroval jídlo.
Nenávidím to jak mi rostou tvářičky, stehna, ruce, břicho. Nesnáším to... Představa mě jak mám nohy jako tyčky, břiško propadlé a ruce jako párátka. To se mi líbí. Ale vím, že to není zdravé a já chci být zdravá.
Za ty měsíce, kdy jsme hubla jsme hodně změnila svoje tělo. Bohužel jak se tělo měnilo hlava zůstala v roli té ustrašené, tlusté, zakřiknuté, zakomplexované osmdesáti kilové holce, která s ničím nebyla spokojená a z ničeho neměla radost.
Chci to změnit. Radovat se z maličkostí, než začnu svoje tělo kritizovat musím ho pochválit, nebrat hubnutí jako nutnost, naučit se mít ráda, brát jídlo s ledovým klidem né jako odměnu či vítězství.
Můj společenský život se jaksi posunul na vyšší level - z úplné nuly do kladných hodnot :D. byla jsme na maturáku, bavím se víc s lidmi, bavím se víc s klukama, zdraví mě víc kluků - takový ty pro mě kdysi nepředstavitelné věci :).
Taky za dva měsíce se jede do Španělska. Už to začíná dostávat takovou tu reálnou podobu. Já se tam tak teším. Už proto musím být zdravá. Dva měsíce je dlouhá doba.
V sobotu odjíždím na soustředění. Chci je tam přesvědčit, že se dokážu stravovat dobře a že mě nikdo nemusí kontrolovat. Chci tam jíst střídmě, bez žádného přejídání. Pohybu budu mít denně dost (cca 6 hodin na běžkách + posilko a protahování). Chci se z toho taky vyhrabat.
Pomalu mi přestali padat vlasy. MS mám, nepravidelnou, ale mám.
Povedlo se mi to vyznamenání .)
Nechci se už hrabat v tom jak to bylo... musím se dívat jen dopředu.
Takhle se balí na hory :), já se tam těšíím!


Stil alive, still fat...

11. ledna 2013 v 9:35 | Ivy |  Píši
Když zjistíte, že jediné na čem vašemu okolí záleží je aby jste nevážili příliš málo, aby jste jedli, a aby oni s kdyby se to náhodou zvrtlo nebyly za nic odpovědní. Je vám na nic. Jo... znám to.